Konec zanedbávání blogu, jsem zpět z cesty do Santiaga de Compostela. Ti co sem chodí delší dobu vědí, že jsem tam již putovala jednou před dvěma léty. Zjistila jsem tehdy, že je to to nejlepší na vyčištění hlavy a poznání zajímavých lidí z celého světa. Opět tu na mě vše nějak dolehlo a já musela jít…
Tentokrát jsem zvolila Camino del Norte podél Biskajského zálivu. Celkově má přes 800 km, ale neměla jsem tolik času, proto jsem šla jen z Avilés. Skvělé bylo, že mi to vyšlo zrovna na Velikonoce, kdy se během svatého týdne (Semana Santa) konají ve Španělsku procesí. Pořádají je cofradíe (bratrstva) a kajícníci (nazarenos) v kápích v nich nesou tzv. pasos, tedy sochy s pašiovými výjevy (hlavně sochy Krista a Panny Marie) a děvčátka nesou nástroje Kristova umučení. Během svatého týdne jich bylo možno vidět v Santiagu hned několik a bylo to velmi působivé.
Ze Santiaga jsem ještě pokračovala na Muxíi a Finisterru a celkově jsem tak za 14 dnů našlapala 420 km a ochutnala spoustu místních dobrot. Toto je recept na jednu z nich – Tortu de Santiago – kterou můžete ochutnat po celé Galícii. Dnešní verze je složitější, protože je ze dvou těst, příště bude jednodušší varianta bez křehkého těsta.
Těsto
100 g změklého másla
200 g hladké mouky
70 g moučkového cukru
1 vejce
½ lžičky mleté skořice
špetka soli
Mouku prosejeme spolu s cukrem a skořicí a zamícháme do ní sůl. Přidáme máslo nakrájené na kostičky, vejce a vypracujeme těsto. Vytvoříme z něj kouli, tu zabalíme do potravinářské fólie a dáme odležet do ledničky na 30 minut.
Vychlazené těsto rozválíme a vyložíme do koláčové formy o ∅ 24 cm, nejlépe s odnímatelným dnem. Těsto na dně formy propícháme vidličkou, položíme na ně pečicí papír a nasypeme zátěž (fazole, keramzit, speciální keramické kuličky), aby se těsto při pečení nevypouklo. Pečeme 15 minut v troubě předehřáté na 160°C s ventilátorem, vyjmeme papír se zátěží a pečeme ještě dalších 5 minut při stejné teplotě.
Mandlová náplň
250 g mletých mandlí
180 g moučkového cukru
4 vejce
1 citron
½ lžičky mleté skořice
Citron propaříme: Omyjeme jej, odrhneme kartáčkem a 3x jej přelijeme vařící vodou, aby se zbavil voskování a jiných nečistot. Kůra se tím také rozvoní. Ostrouháme z něj na jemném struhadle žlutou vrstvu kůry.
Vejce vyšleháme s prosátým cukrem a citronovou kůrou do pěny. Mandle promícháme se skořicí a zamícháme je do vaječné pěny. Mandlovou směs nalijeme na předpečený korpus koláče, uhladíme ji na povrchu a koláč pečeme asi 30 minut v troubě vyhřáté na 180°C s ventilátorem.
Upečený koláč necháme vychladnout ve formě, před podáváním jej pocukrujeme moučkovým cukrem.
Caldo gallego – tradiční polévka z tuřínu nebo kapusty s fazolemi a bramborami |
Muxía |
Finisterra – to je konec, dál už to pěšky fakt nejde |
Zdravím! Děkuji za super recept! Další z mnoha který vyzkouším 🙂 chystám se na Cestu a chtěla bych jít Camino del Norte, prosím z jakých zdrojů/průvodců jste čerpala info před cestou? Děkuji za odpověď. Zuzana
Ahoj Zuzko, info jsem čerpala především z těchto webů: http://www.santiago-compostela.net, http://www.ultreia.cz a http://www.caminodesantiago.pl. Cesta je značená dobře, jen asi dvakrát jsem trochu zakufrovala. Dobrý je tento průvodce v němčině http://www.amazon.de/Jakobsweg-Camino-del-Norte-Compostela/dp/376334392X. Buen camino!
Moc moc dekuji! dam vedet jak se povedl kolac – ten bude na cestu sebou 😀 aspon do te casti vlakove – kdo by se s tim pak tahal 🙂
Jinak jsem ted docetla Nesmrtelna tura do Compostely od Rufina, docela zajimava (pro cloveka co to jeste nesel 🙂 a pekna kniha
Kdy vyrážíš a odkud? Rozhodně doporučuji ze Santiaga ještě pokračovat na Finisterru a Muxíi, nejhezčí je asi úsek spojující tyto lokality.
Recept jsem našla v Marianne, ale pak jsem náhodou narazila na ten Váš. Líbila se mi ta skořice navíc. Nejsem teda žádná velká cukrářka, ale koláč se mi podařil a určitě zůstane na repertoáru. Márinka
Wau … to chtelo sakra odvahu takova cesta …ale kdyz clovek vi, proc to jde , ma to svuj smysl.
Kolac me laka a jelikoz vsechny suroviny jsou dostupne tady u nas, urcite brzy pohostim sousedy.
Dekuji a zdravim z Francie
To vypadá úžasně, takovou cestu jen tiše závidím, obzvlášť o Velikonocích! Věřím, že jste musela opravdu načerpat, to se po zimě vždycky hodí 🙂
Jéé zrovna jsem se na něj chystala,ale nemoc vyhrála a jsem ráda,když si udělám sama zázvorový čaj :/ Ale tak ten tvůj je tak krásný , že jakmile se mi uleví musím ho upéct