Dnes to bude trochu sentimentální, tento recept patří totiž k těm vzpomínkovým. Při popíjení tohoto vychlazeného a osvěžujícího kompotu se krásně rozjímá a vzpomíná na dětství u babci, ke kterému rebarborový kompot prostě patřil. Rebarborový kompot byla asi nejčastější odpověď na otázku, co si dám. Spolu se zeleninovou polévkou „grynzajgowo zupa“ a domácími nudlemi s mákem to byl nejlepší oběd. Před jídlem stál hrnec s kompotem v koupelně v umyvadle a chladil se ve studené vodě a já tam tajně chodila a naběračkou upíjela přímo z hrnce 🙂 a babcia na mě volala: „Marynko, gwizdej (pískej)!“ Bohužel se některé vzpomínky už téměř vykradly a vrátit se ani nedají, protože je zavalila halda :-(.
Již neexistující dům pra pra rodičů, dnes je na jeho místě obrovská halda. Łąki nad Olzą / Louky nad Olší, léto 1979 |
Suroviny na kompot
2 jablka
3 šlahouny rebarbory (reveň)
200 g jahod
2,5 l vody
5 lžic třtinového cukru
koření (2 kousky celé skořice, 3 badyány, 5 hřebíčků)
Jablka na tento kompot jsou nejlepší měkká, aby se dobře rozvařila, jahody vybírejte menší, aby se mohly dát do kompotu celé a nemusely se překrajovat.
Oloupaná a jádřinců zbavená jablka nakrájíme na malé kousky a dáme je vařit do vody, přidáme k nim koření a cukr. Mezitím oloupeme rebarboru, nakrájíme ji na asi centimetrové špalíčky a přihodíme ji k vařícím se jablkům. Jahody zbavíme šťopek, pokud jsou velké, tak je překrojíme na půlku a také je přidáme povařit do kompotu.
Kompot vaříme asi 20 minut, dokud se rebarbora úplně nerozvaří, podle chuti můžeme přidat i cukr. Uvařený kompot necháme zchladnout, vytáhneme z něj koření a podáváme. Nejlepší je pořádně vychlazený z ledničky. Můžete jej jíst lžičkou z mističky nebo pít ze skleničky.
Teda, ten příběh jak váš, tak ty tady v komentářích jsou krásné 🙂 Jinak, rebarboru miluju, a tento kompot asi zkusím 🙂
Louky nad Olší – zahřálo mě u srdíčka. Dětství to je úžasné období samo o sobě, natož v Loukách nad Olší. To bylo snové období. Rok 1955 – 1972. Mateřská školka s paní uč.Haraštovou a paní ředitelkou Pukovou. Pak základní škola s panem ředitelem Kubálkem a pak Zd.Lokajíčkem, ale taky učitelky Vavřičková,Kuchařová,Rappová,Tibitanzlová. Ráda zavírám oči a procházím se groblemi se 700let starýmu duby mezi rybníky. Vidím rybáře a kádě plné kaprů. Ale taky nad červenou kolonii v lese srnky a jindy zajíce. Kolem tratě trsy ostružin, co jich tam bylo. Vidím medvědí česnek na "pesto". Měli jsme na zahradě rebarborové trsy a celé léto taky chlazený kompot. A tak jsem si slíbila, že zítra si ho udělám. Nepotřebuji recept, ale jen tak pro připomenutí jsem otevřela internet. Děkuji, jsem 1000km od Louk nad Olší, ale nosím je sebou v mých vzpomínkách. Vytrhli mě z kořenů, ukradli mi dětství, sousedy, spolužáky, ale vzpomínky jsou moje a jsou živé. Zdravím všechny kdož nezapomínají.
To tedy vzpomínáte z hodně velké dálky. Tatínek chodil do školky a na základku téměř ve stejné době, jako Vy, ale v Loukách jen chvilku a do polské školy.
Díky Vašemu blogu jsem začala pátrat po dalších stránkách v internetu. Na Váš blok se budu vracet. Kompot chutnal výborně. Ráda vařím, peču, smažím.
Pokud máte zájem pošlu Vám recept na jablkový tažený závin, ale nemusí se vytahovat na ubrusu a pak sušit. Chutná kdekoliv jsem ve světě. Já jsem možná daleko podle km, ale dceru mám v Bučovicích. Hledala jsem Vaše příjmení, nebo bližší určení místa, ke kterému se vztahují Vaše vzpomínky, ale nenašla jsem.
Louky nad Olší navždy zůstanou v mém srdci! A recept zkusím 🙂
To jsem ráda, že nejsem sama, kdo na ně vzpomíná.
Nejste-koukněte na stránky http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=8295 a budete potěšena, kolik lidí vzpomíná. Ale je to s nádechem smutku:-( Nedávno jsem tam zase byla. Já jsem tam jako Taťána.Hezký den:-)
Tedy tím "zase byla" mám na mysli v Loukách. Po poddolování jsem tam jezdit nemohla, bylo mi z toho hrozně…ale nyní tam jezdím, vrací mě to do doby a míst, které jsem měla ráda..i když tam dnes najdu jen zbytky cest, stromy, které kdysi patřily do zahrad. Ale to sem nepatří, vím, tady jsou stránky pro kuchtíky:-)Klidně se mi ozvěte přes stránky viz výše-pošlu vám fotky z Louk, které se dochovaly.
Krásné a ty vzpomínky, to je nejkrásnější a nejcennější, co člověk může mít…
Musím souhlasit, moc hezky napsané !:)
Krásně napsané, úplně jsem se zasnila a vzpomněla si, jak jsem se u babičky za domem schovávala pod (tenkrát pro mě) obrovitánský trs rebarbory. A kompot vypadá moc dobře, asi ho zkusím 🙂